neděle 22. dubna 2018

Afrika na Slovácku? Prostě normálka!

Tohle pátrání po ghanských stopách na Slovácku mě zas a znova utvrzuje v tom, jak mám v sobě zaseknuté všelijaké stereotypy. Když jsem poprvé slyšela o Natálii, která se narodila mamince ze Slovácka a tatínkovi z Ghany, tak jsem si říkala, že to asi určitě nebylo snadné, pokud jste mulatka a vyrůstáte v 70. letech na venkově, ale všechno bylo jinak.
Žádné trudné dospívání, žádná šikana od spolužáků, nic takového. Natálie má totiž rodinu, kde se střídá tolik multikulturních vlivů, že to fakt nevymyslíš: její praprarodiče se ve 30. letech přestěhovali ze Slovácka do Argentiny, kde se jim sice dařilo, ale nakonec se vrátili domů, protože nemohli zapomenout na Slovácko. A když jim pak vnučka přivedla Davida, ghanského studenta, který přijel v roce 1977 do Brna a dělal si tu doktorát z analytické chemie, nikoho to nepřekvapilo. Znala ho celá dědina a nikdo se nedivil, že s nimi chodí na hody nebo na Jízdu králů do nedalekého Vlčnova.
Jenže po dvou letech Davidovi skončilo vízum a musel se vrátit do Ghany, jeho přítelkyni se za pár měsíců narodila Natálie a nikomu nepřišlo divné, když se za pár let objevila Natálie v drslavickém kroji na Jízdě králů ve Vlčnově. "Všichni na to byli zvyklí, tak jim to přišlo prostě normální vzpomíná" celá rodina.

Aby těch všech cizokrajných propletenců nebylo málo, tak můžete hádat, koho si Natálie vzala? Mládence z Vlčnova, který odmalička vídal na místním JZD nápis "Družstvo československo-ghanského přátelství", ale o tom zase někdy jindy, protože za chvíli vyrážíme hrabošit do archivu.
Natálie s maminkou

na školní besídce

Natálie s rodinou

Marný pokus vyfotit ji s maminkou, přišel nám tam malý "narušitel", Natáliin syn

Odpoledne jsme jeli do Vlčnova, na slavné vlčnovské búdy, je to zhruba čtyřicet nadzemních sklípků, ale tím exkurze nekončila.

Jeli jsme na obecní úřad a prohrabávali se hromadou fotografií. V roce 1963 předseda JZD František Klabačka domluvil družbu s Ghanou a tohle je oslava ve vlčnovské sokolovně. 

Natočili jsme vyprávění dcery pana Klabačky, která nám říkala, že její tatínek byl dvakrát v Ghaně a nikdy na tohle dobrodružství nezapomněl. Půjčila nám nejen jeho fotky z Ghany, ale taky tenhle parádní kufřík, který si tatínek přivezl. 
 

středa 11. dubna 2018

V ráji zemědělců

Hektická sobota skončila a v neděli nás čekalo další kolo rozhovorů. Dopoledne jsme se vydali za Natálií Perkof, její tatínek přijel z Ghany v roce 1978. Na rozdíl od ostatních studentů nezačínal v Československu vysokoškolská studia, ale končil: v Brně se připravoval na doktorát z analytické chemie. A podobně jako v jiných případech: i on se seznámil se svojí slečnou na fakultě a narodila se jim Natálie. Její vyprávění ještě nemám zpracované, tak zatím o našem odpoledním programu v Brně.

Měli jsme domluvenou další schůzku s ghanskou delegací, která přijela na veletrh zemědělských strojů. O zemědělství netuším skoro nic a najednou jsem se ocitla mezi stovkami fanoušků traktorů a bagrů. Když jsme konečně prokličkovali mezi kovovými monstry, tak jsme našli stánek Zetor a tam už čekal ghanský ministr a další delegáti.

Ukazovali jsme mu fotografie z Vlčnova a byl nadšený. Prohlížel si snímky z 60. let, kdy Vlčnovjané přivítali ghanskou delegaci a taky fotky předsedy vlčnovského JZD, který v roce 1963 odjel do Afriky. Pořád jsem myslela na to, že celé tohle moravsko-ghanské pátrání je jen bláznivý nápad, ale čím dál víc to vypadá, že je to reálné, že se skutečně dozvíme něco zajímavého a taky...že ministrovo zvolání "Tak brzy na viděnou v Ghaně!" opravdu myslel vážně a my v září poletíme směr Afrika.
Tohle je u nás v Ghaně! A tamto je Vlčnov!

Zleva: Judita Matyášová, Gita Fuchsová - česká velvyslankyně v Ghaně a ghanský ministr zemědělství Owusu Afriyie Akoto s manželkou

sobota 7. dubna 2018

Fotoúlovky z Vlčnova

Zatím jsem měla jen štosy materiálů z archivu, všude zprávy o družbě mezi Ghanou a Československem, ale nikde žádná fotka. Ani jeden portrét, ani jedna skupinová fotografie, ale někde něco určitě bude. Včera jsme se vypravili do Brna na rozhovor s prorektorem Mendelovy univerzity. Jmenuje se Samuel Darkwah a pochází z Ghany.

Vyprávěl nám, jakou shodou náhod se dostal do Československa. Vyrůstal v chudé rodině, jeho tatínek zemřel a maminka měla co dělat, aby uživila několik dětí. Samuel po maturitě na gymnáziu pracoval jako úředník v bance a přihlásil se na konkurz pro vládní stipendia. "Co se mě tenkrát ptali? Třeba jak v Československu funguje JZD. Naštěstí jsem si nastudovali brožurky, které mi dali na vašem velvyslanectví, tak jsem tam něco odříkal a zjevně to zabralo" vypráví nám téměř bezchybnou češtinou. Za pár týdnů už seděl v letadle ještě s jedním ghanským mladíkem a letěli do Prahy, jenže "vždycky jsem myslela, že existuje jen Praha a najednou vidím nápis Prague, tak jsem myslel, že to není cílová stanice, až nám letušky vysvětlily, že jsme v cíli. Doufali jsme, že nás v letištní hale bude čekat někdo z ghanského velvyslanectví, ale nikdo tam nebyl. Jeden starší pán se mě zeptal, jestli jsme studenti a kam jedeme. Tak jsem mu ukázal papírek s názvem ulice a on řekl, že by nás tam svezl. Před halou měl náklaďák s cementem, tak jsme si vlezli na korbu a za chvíli už jsme dorazili na internát. Konečně jsme si vybalili a padli do postele. Druhý den ráno přijel pán z našeho velvyslanectí a řekl mi: ty pojedeš do Jihlavy a kamarádovi: a ty do Dobrušky." říká Samuel, který v Jihlavě bydlel několik měsíců v jedné z poboček tzv. Univerzity 17. listopady. "Jak vypadala ta naše ubytovna? Řekli nám, že tam býval koncentrák a podle toho to tam vypadalo. Zamřížovaný okna, pořád nás tam hlídali, kam jdeme, s kým jdeme, kdy se vrátíme, ale nějak jsem si postupně zvyknul." V Jihlavě se Samuel naučil natolik dobře česky, že mohl po necelém roce k přijímacím zkouškám na Mendelovy univerzitu, kde ho přijali na ekonomii a agronomii.

Poprvé se domů vypravil až po sedmi letech, kdy už se obstojeně zorientoval nejen v ekonomických teoriích, ale taky v brněnských hospodách a restauracích a hrdě říká, že "já už su dávno Brňák". Jenže jak na něj působil život v našem "prosperujícím" společenství? "Ve škole nám tajili, jak je to ve skutečnosti, proč tu není zboží. A když jsem se ptal kamarádů, tak se mi to báli vysvětlit, přeci jen věděli, že jsme pod dozorem, že se musíme čas od času hlásit na policii. Několikrát jsem jel se školou na exkurzi do JZD, ale to nás vždycky vzali jen do takových, kde se nedalo úplně poznat, že tam mají nějaké problémy. Ukázali nám jen to, co fungovalo." O fungování, tedy spíš nefungování se brzy dozvědel i něco bližšího: v roce 1986 se oženil, narodili se mu dva synové a doufal, že po promoci bude mít možnost sehnat si tady práci, ale realita byla jiná. "Jednou k nám domů přijela policejní hlídka a řekli mi, že se musím do deseti dnů vystěhovat, protože už nemám platné povolení k pobytu, když jsem minulý měsíc odpromoval. Tak jsem jel na britské velvyslanectví a požádal o vízum, za pár dnů už jsem byl v Anglii a pak jsem dva roky čekal, než za mnou pustili manželku. To už byl naštěstí rok 1989. Po Listopadu jsme několik let bydleli v Anglii, ale v roce 2000 jsme se vrátili zase k nám, na Moravu a já jsem sehnal místo na Mendelově univerzitě." Ještě bych měla spoustu otázek, ale za chvilku do Brna přijede ghanský ministr zemědělství a skupina podnikatelů, tak už se loučíme a...


Delegace má několikahodinové zpoždění, byli na cestě skoro 24 hodin, tak se vůbec nedivím, že hned po příjezdu do hotelu jdou radši spát. A my se na chvilku přesouváme k naší velvyslankyni, která je v Ghaně už tři roky, ke Gitě Fuchsové. Minulé úterý byla ve Vlčnově a snažila se dopátrat, proč zrovna tahle obec, proslavená Jízdou králou, měla družbu s Ghanou. Zatím toho moc nevíme, v archivech jsem nic neobjevila, ale brzy snad uslyšíme více podrobností. Teď se kochám první várkou fotografií, které zapůjčila dcera předsedy JZD. Na jaře  1963 totiž ghanský ministr zemědělství přijel do Vlčnova a na podzim se předseda vydal do Ghany. Už se jen kochám:










čtvrtek 5. dubna 2018

Tour de JZD

Nejvíc mě fascinuje družba mezi Ghanou a Vlčnovem. Proč právě tam? Proč jeli ghanští delegáti právě do vlčnovského JZD? Zatím ještě nevím, ale možná proto, že nedaleko byla Zbrojovka. Další varianta je taky brněnský Zetor. Jsou totiž na fotkách, které si z Ghany přivezl předseda vlčnovského JZD, František Klabačka.

Ve vlčnovské kronice je zápis z 1. prosince 1963, kde se dozvídám, že: „navštívil náš okres zplnomocněný ministr republiky Ghany, sekretář jednotné rady ghanských farmářů Martinna Appiak Danąuaha s manželkou a svým sekretářem Bismarkem. Zpečetilo se tak již dříve navázané přátelství mezi družstevníky z Vlčnova a ghanskými farmáři. Ghanský ministr navštívil totiž vlčnovské JZD ještě s dalším státníkem černé pleti dne 11. května t. r. Oplátkou navštívil Ghanu předseda JZD František Klabačka ve dnech 21. září a vrátil se 10. října 1963. Do Ghany vzal dokumentární film, natočený amatérskými filmaři z našeho okresu u příležitosti pobytu ghanského ministra zemědělství ve Vlčnově.“