Afrika na Slovácku? Prostě normálka!

Tohle pátrání po ghanských stopách na Slovácku mě zas a znova utvrzuje v tom, jak mám v sobě zaseknuté všelijaké stereotypy. Když jsem poprvé slyšela o Natálii, která se narodila mamince ze Slovácka a tatínkovi z Ghany, tak jsem si říkala, že to asi určitě nebylo snadné, pokud jste mulatka a vyrůstáte v 70. letech na venkově, ale všechno bylo jinak.

Žádné trudné dospívání, žádná šikana od spolužáků, nic takového. Natálie má totiž rodinu, kde se střídá tolik multikulturních vlivů, že to fakt nevymyslíš: její praprarodiče se ve 30. letech přestěhovali ze Slovácka do Argentiny, kde se jim sice dařilo, ale nakonec se vrátili domů, protože nemohli zapomenout na Slovácko. A když jim pak vnučka přivedla Davida, ghanského studenta, který přijel v roce 1977 do Brna a dělal si tu doktorát z analytické chemie, nikoho to nepřekvapilo. Znala ho celá dědina a nikdo se nedivil, že s nimi chodí na hody nebo na Jízdu králů do nedalekého Vlčnova.

Jenže po dvou letech Davidovi skončilo vízum a musel se vrátit do Ghany, jeho přítelkyni se za pár měsíců narodila Natálie a nikomu nepřišlo divné, když se za pár let objevila Natálie v drslavickém kroji na Jízdě králů ve Vlčnově. "Všichni na to byli zvyklí, tak jim to přišlo prostě normální vzpomíná" celá rodina.

Aby těch všech cizokrajných propletenců nebylo málo, tak můžete hádat, koho si Natálie vzala? Mládence z Vlčnova, který odmalička vídal na místním JZD nápis "Družstvo československo-ghanského přátelství", ale o tom zase někdy jindy, protože za chvíli vyrážíme hrabošit do archivu.

Natálie s maminkou

na školní besídce

Natálie s rodinou

Marný pokus vyfotit ji s maminkou, přišel nám tam malý "narušitel", Natáliin syn

Odpoledne jsme jeli do Vlčnova, na slavné vlčnovské búdy, je to zhruba čtyřicet nadzemních sklípků, ale tím exkurze nekončila.

Jeli jsme na obecní úřad a prohrabávali se hromadou fotografií. V roce 1963 předseda JZD František Klabačka domluvil družbu s Ghanou a tohle je oslava ve vlčnovské sokolovně. 

Natočili jsme vyprávění dcery pana Klabačky, která nám říkala, že její tatínek byl dvakrát v Ghaně a nikdy na tohle dobrodružství nezapomněl. Půjčila nám nejen jeho fotky z Ghany, ale taky tenhle parádní kufřík, který si tatínek přivezl.